Vždyť si vzpomeňte, jaký příbor používáte teď a jaký Vám do ruky vkládala babička, když jste u ní trávili prázdniny. Já osobně si pamatuji na příšerně velkou a širokou lžíci, která se málem nevešla do úst. A přitom tuto soupravu dostala moje babička jako poslední módní výstřelek. Lžíce putuje s člověkem už od starověku a vyzkoušela už několik materiálů, než se rozhodla jen pro některé z nich.

– na počátku to bylo samozřejmě dřevo
– následoval cín
– bohatí měli stříbrné lžíce
– ti ještě bohatší zlaté
– soudruzi z NDR plastové
– a my máme většinou nerezovou ocel

Není lžíce jako lžíce

V jejích dřevěných dobách se lžíce lišily pouze podle šikovnosti jejího tvůrce. Dnes máme šest nejpoužívanějších druhů.

· polévková– použití jasné, obsah patnáct až sedmnáct mililitrů
· čajová a kávová– pojme pět až sedm mililitrů
· moka– do malého šálku malá lžička, pouhé tři mililitry
· dezertní– na jedné straně rovná, aby se dal zákusek ukrojit
· dortová – vypadá spíše jako lopatka, slouží k servírování dortu

Lžíce se může použít i jako odměrka.

Obyčejná vidlička je starší než Metuzalém

Starší sestrou lžíce je vidlička. I ona podléhá diktátu módy. Před sto lety dlouhatánské hroty, dnes o třetinu kratší. Dokladem stáří vidličky je to, že je o ní zmínka už v Bibli. Ovšem tehdy rozhodně nevypadala tak, jako teď.

Dlouhá léta své existence měla jen dva hroty a sloužila
– k servírování
– jako pomocník při vaření
– k obracení masa při pečení.

I ona má několik druhů
· jídelní– pomáhá pokrmu při cestě do úst
· dezertní– má krajní hrot plochý a zesílený
· servírovací– v podstatě původní model s dvěma hroty

Nůž – i tento nepostradatelný průvodce lžíce a vidličky se vyvíjí podle nejnovějších trendů. Jediné, co mu zůstalo (v jeho jídelní verzi) je tupé ostří. Až na jednu výjimku. Nůž na steak má vroubky, aby se dalo maso ukrojit.