Právě nyní trpíme obrovskou hyperinflací informací. Jedná se o naprosto gigantický přísun nových a nových informací, které nás mozek musí zpracovat. Tak před sto lety, když existovaly noviny, jste se mohli jednou za týden dozvědět, co se děje ve světě nového či případně majetnější již měli rádio a mohli tak poslouchat, co se právě děje jednou za odpoledne. Jinak byl všude klid a pohoda a lidé se dozvěděli akorát to, co se šuškalo nebo drbalo v hospodách. Nyní je to ale všechno jinak. Kdokoliv s jakýmkoliv záměrem a s jakýmkoliv vzděláním si může sednout za počítač a napsat nějaký pamflet, který vydá za skrytou pravdu a lidi se toho hned chytají jako mouchy lapačky. Ovšem o pravdě, natož pak skryté, lze v mnohých článcích leda tak tiše hovořit.

S internetem přichází i dobré věci

Ku příkladu si vezměte třeba ty dezinformace a různé hoaxy a novinářské kachny. Dnes je lidé sdílejí, rozšiřují, aniž by si cokoliv ověřovali, protože „proč ne? A i kdyby to nebyla pravda, mohla by být“. Jenomže spolu s těmito lidmi přišli na internet také ti, kterým se nelibí, že jsou jejich známí balamuceni a propadají zbytečné panice. Proto se zakládají společnosti, spolky, sdružení a skupiny, které mají bojovat proti neověřeným a lživým informacím. A často dělají moc záslužnou práci, která je trnem v oku spoustě lidí. Samozřejmě, že ne všichni mají rádi, když někdo rozpitvává jejich slova, ale v dnešní době je to třeba. A byť to tak myslel nebo nemyslel, řekl přesně tato slova a dle nich se potom musí jet.

Nejhorší jsou paličáci

Existují však lidé, kteří jakoukoliv kritiku svého názoru nepřipustí. A to nemusí být jenom takoví ti SPD vidláci a komunisti, mohou to být klidně i lidé, co volí úplně jiné spektrum politické, a přesto mají v hlavách vymeteno. I když volí „moderní“ strany, tak stále mohou mít v hlavě pár bobků a v botách slámu, to se nijak nevylučuje.